intrâ
LIGU.RE

erco

(stòr. èrco)

G. Frisoni, Dizionario moderno genovese-italiano e italiano-genovese, A. Donath 1910, p. 110.

s. m. (pop.) arco || çiöto de l’—, cerotto a base di pece.

Voxe vexiñe: erbegge; erbetta; erbo; erboattua; erboetto; erco; erede; ereditâ; ereditæ; erexia; ermitaggio.