distéintu

Source: Diçionäio de Sorli e do noveise «Stefano Ferrarazzo» (2002)

• agg . distinto, detto di persona elegante ecc.

Neighbouring lemmas: disprešiu; distacò; distàinde; distansiò; distànte; distéintu; distrüve; dìu; divertìse; divìde; divišión.