bufabrènnu

Source: Diçionäio de Sorli e do noveise «Stefano Ferrarazzo» (2002)

• s.m . sin. di sfortuna, persona che conta poco

Neighbouring lemmas: buciò; bucéin; bucón; budrìcca; buetéin; bufabrènnu; bufé; bufèttu; bufò; bùffu; bügatò.